Porozumění africkým jazykovým rodinám a jejich rysům

Scénář podcastu

Ben: Vítejte zpět u „Příběhu jazyků“. Já jsem Ben a je tu se mnou Klára. Minule jsme se věnovali jazykové mozaice Indie. Dnes se podíváme z větší dálky na celý kontinent: Afriku. Když se řekne jazyková rozmanitost, Afrika je úplně jiná liga – mluví se zde asi 2 000 odlišnými jazyky. Kláro, jak se v takovém čísle vůbec zorientovat?

Clara: Ahoj Bene. Je to ohromující číslo, že? Představuje téměř třetinu všech lidských jazyků na jednom kontinentu. Klíčem k pochopení je přestat přemýšlet v hranicích států a začít uvažovat v širších, historických souvislostech. Lingvisté tuto neuvěřitelnou rozmanitost seskupují do čtyř obrovských „nadrodin“. Je to jako dívat se na knihovnu a místo jednotlivých knih se nejdřív podívat, na jakou obří polici patří.

Ben: Čtyři nadrodiny. Dobře, pojďme si to rozebrat. Které to jsou?

Clara: Zdaleka největší je nigerokonžská, která pokrývá většinu subsaharské Afriky. Zahrnuje obrovskou bantuskou podskupinu, o které jsi možná slyšel – patří sem jazyky jako svahilština, zuluština a xhoština. Pak je tu afroasijská, která dominuje severní Africe a Africkému rohu. Do této rodiny patří významné jazyky jako arabština, hauština a amharština. Další dvě jsou nilosaharská, což je složitá a diskutovaná skupina v částech střední a východní Afriky, a nakonec nejmenší rodina, khoisanská, v jižní Africe, která je známá jedním velmi unikátním rysem, ke kterému se dostaneme později.

Ben: To je skvělý rámec. Ale existuje při vší té rozmanitosti nějaká sdílená kulturní myšlenka, která lidi napříč těmito jazykovými rodinami spojuje? Slyšel jsem slovo „ubuntu“.

Clara: Jsem moc ráda, že jsi to zmínil. Ubuntu je nádherná filozofie, která pochází z bantuských jazyků nigerokonžské rodiny, a je to dokonalý kulturní úvod. Často se překládá jako „Jsem, protože my jsme“. Je to hluboká myšlenka sdíleného lidství a vzájemného propojení. A tuto moudrost vidíš v příslovích po celém kontinentu, jako je svahilské rčení „Haraka haraka haina baraka“, což znamená „Rychle, rychle nemá požehnání“ – neboli, jak bychom řekli my, „Práce kvapná, málo platná“. Ukazuje to na společný systém hodnot, který přesahuje jednotlivé jazyky.

Ben: „Jsem, protože my jsme.“ To je silné. Takže, které hlavní jazyky lidé používají ke komunikaci napříč různými regiony, takzvané lingua francy?

Clara: Přesně tak. I když existují tisíce místních jazyků, několik gigantů funguje jako mosty. Pokud by ses chtěl pro začátek naučit jeden africký jazyk, je to svahilština. Je to bantuský jazyk, kterým mluví 150 až 200 milionů lidí ve východní Africe. Její gramatika je čistě bantuská, ale slovní zásoba je plná slov přejatých z arabštiny, což odráží staletí obchodu.

Ben: Dobře, takže svahilština pro východní Afriku. A co jinde?

Clara: V severní Africe je dominantní silou arabština, kterou mluví hodně přes sto milionů lidí v zemích jako Egypt, Maroko a Súdán. V západní Africe je hlavním hráčem hauština. Je to klíčový obchodní jazyk v oblasti Sahelu, který spojuje lidi napříč severní Nigérií, Nigerem a dalšími zeměmi. Ostatně Nigérie je sama o sobě fascinující případová studie – je domovem více než 500 odlišných jazyků, takže angličtina byla jako úřední jazyk zvolena jednoduše proto, aby byla neutrálním mostem.

Ben: 500 jazyků v jedné zemi… to je úžasné. Zmínila jsi, že Afrika je domovem některých opravdu jedinečných lingvistických rysů. Pojďme se na to podívat konkrétněji. Čím jsou tyto jazyky tak zvláštní?

Clara: Začněme písmem. Zatímco většina afrických jazyků dnes používá latinku, Etiopie je jedinečná. Její hlavní jazyky, jako je amharština, používají starověké písmo ge'ez. Není to abeceda jako ta naše, ale abugida, kde každý znak představuje pár souhláska-samohláska. Je vizuálně ohromující a používá se už přes tisíc let.

Ben: Takže úplně jiný způsob psaní. A co jejich zvuk?

Clara: Tady to začíná být opravdu zábavné. Drtivá většina afrických jazyků je tónová. To znamená, že výška tónu, kterou použiješ, může zcela změnit význam slova. Například v jorubštině mohou tytéž slabiky vyslovené vysokým, středním nebo nízkým tónem znamenat tři úplně odlišné věci. Nejenže mluvíš, ty ten význam v podstatě zpíváš.

Ben: Dovedu si představit, že to pro anglicky mluvícího studenta musí být výzva!

Clara: To je! A vede to k neuvěřitelným inovacím, jako jsou slavné „mluvící bubny“ západní a střední Afriky. Bubeníci nejen hrají rytmus, ale napodobují tóny a rytmy řeči, aby posílali složité zprávy na velké vzdálenosti. Je to přímá, mluvená zpráva, jen bez hlasivek.

Ben: To je neuvěřitelné. Ale mám pocit, že si ten nejslavnější rys necháváš na konec… mlaskavky.

Clara: Samozřejmě! Mlaskavky. Jsou charakteristickým rysem khoisanských jazyků v jižní Africe. Jsou to skutečné souhlásky v jazyce, nejen zvuky, které vydáváme, abychom někoho utišili nebo vyjádřili nesouhlas. Možná jsi je slyšel ve filmu Bohové musí být šílení. Tyto mlaskavky později převzalo několik bantuských jazyků, nejznámější jsou xhoština a zuluština v Jihoafrické republice.

Ben: A není s tím spojená nějaká slavná osobnost?

Clara: Rozhodně. Mateřským jazykem Nelsona Mandely byla xhoština. „X“ v názvu Xhosa není zvuk „iks“, je to jedna z těch mlaskavek. Samotné jméno jeho lidu začíná tímto jedinečným zvukem. Pokud to chceš slyšet v akci, vřele doporučuji vyhledat si legendární zpěvačku Miriam Makebu a její slavnou píseň „Click Song“. Je to dokonalý, nádherný úvod do tohoto zvuku.

Ben: Odkaz na ni určitě dáme do poznámek k epizodě. Takže od filozofie ubuntu přes mluvící bubny až po mlaskavky je jasné, že jen kloužeme po povrchu.

Clara: Naprosto. Vůbec jsme se nedotkli role koloniálních jazyků, jako je francouzština a portugalština, které v mnoha zemích stále slouží jako úřední jazyky. Jazyková krajina Afriky je živoucí knihovnou lidské historie, migrace a tvořivosti.

Ben: Není to jen sbírka jazyků, ale symfonie lidského vyjádření. Kláro, děkuji ti, že jsi nás provedla tímto neuvěřitelným kontinentem hlasů.

Clara: Bylo mi potěšením, Bene. Tam venku je celý svět komunikace a velká část z něj začala právě v Africe.