Pestrá historie anglického jazyka

Scénář podcastu

Ben: Vítejte u zbrusu nové série od tvůrců Vocafy. Nazvali jsme ji „Příběh jazyků“ a budeme v ní zkoumat fascinující, podivné a úžasné příběhy světových jazyků. Já jsem Ben a je tu se mnou samozřejmě naše stálá jazyková expertka Klára.

Klára: Ahoj Bene! Jsem tak nadšená, že s tím začínáme. A začínáme velkým tématem: angličtinou. Jazykem, kterým právě teď mluvíme.

Ben: Přesně tak. A jako někdo, kdo se učí jiné jazyky, jsem si začal uvědomovat, jak... divná angličtina je. Například, proč máme tři slova, která znamenají téměř totéž, jako kingly, royal a regal? Přijde mi to zbytečně složité.

Klára: To je skvělý začátek, protože tento jediný příklad vypráví obrovskou část příběhu angličtiny. Ta tři slova jsou jako fosilie ze tří různých geologických ér tohoto jazyka. Kingly pochází ze staré angličtiny, původního germánského jazyka Anglosasů. Royal je ze staré francouzštiny, kterou sem přinesli Normané v roce 1066. A regal je přímá výpůjčka z latiny, která přišla během renesance. Angličtina není jeden jazyk; je to hybrid, směsice nejméně tří.

Ben: Takže je to takové jazykové Frankensteinovo monstrum?

Klára: (Smích) Krásné, neuvěřitelně bohaté Frankensteinovo monstrum, ano. Začala jako skromný germánský dialekt. Představ si základní, zemitá slova: house, water, man. Pak přišli Vikingové, kteří nám dali tisíce každodenních slov jako sky, skin, get, take, a dokonce i zájmena they, them a their. Také hodně zjednodušili gramatiku.

Ben: Počkat, Vikingové... zjednodušili anglickou gramatiku? Myslel jsem, že invaze věci jen komplikují.

Klára: Ne vždy! Protože stará angličtina a stará severština byly příbuzné, lidé museli najít způsob, jak se spolu dorozumět. Takže vypustili spoustu složitých gramatických koncovek, aby našli společnou řeč. Ale skutečným zlomem byl normanský zábor v roce 1066.

Ben: Vilém Dobyvatel.

Klára: Přesně tak. Najednou jsi tu měl francouzsky mluvící vládnoucí třídu a anglicky mluvící rolníky. Po 300 let byla francouzština jazykem moci, práva a nóbl jídla. Proto máme ten slavný příklad, kdy farmáři chovají 'cow' (staroanglické slovo), ale šlechta jí 'beef' (francouzské slovo). Totéž platí pro 'pig' a 'pork', 'sheep' a 'mutton'. Samotný jazyk odráží třídní rozdíly.

Ben: To je neuvěřitelné. Takže odtud pochází ta obrovská slovní zásoba. Ale co moje další velká stížnost jakožto studenta: pravopis. Zdá se být naprosto odtržený od výslovnosti. Třeba 'though', 'through', 'tough'... to je noční můra.

Klára: Trefil jsi další velkou historickou náhodu angličtiny. Stručná odpověď zní: knihtisk přišel v nejhorší možnou dobu. V 15. století začal tisk standardizovat pravopis. Ale hned poté prošla angličtina něčím, co se nazývá „Velký samohláskový posun“.

Ben: Velký samohláskový posun? To zní dramaticky.

Klára: To taky bylo! Během několika set let se systematicky změnila výslovnost všech dlouhých samohlásek. Například slovo 'house' se dříve vyslovovalo 'hús' (jako 'goose'). Slovo 'mouse' bylo 'mús'. Ale pravopis se už začal fixovat díky knihtisku. Takže nám zbyl středověký pravopisný systém pro moderně znějící jazyk. V podstatě čteme záznam toho, jak angličtina zněla před 500 lety.

Ben: Takže angličtina je germánský jazyk s převážně francouzskou slovní zásobou, zjednodušený Vikingy, s pravopisem zamrzlým ve středověku. Není divu, že působí tak divně.

Klára: Přesně tak. Ale všechen ten chaos má i svou světlou stránku. Stejné síly, které zkomplikovaly slovní zásobu a pravopis, také neuvěřitelně zjednodušily gramatiku, relativně řečeno. Angličtina se zbavila složitého pádového systému a, což je klíčové, gramatického rodu. Stůl není mužského nebo ženského rodu, je to prostě 'the table'. Pro každého, kdo se trápil s učením rodů ve francouzštině, němčině nebo španělštině, je to obrovská úleva.

Ben: To je skvělá poznámka. Jak se tedy tento malý, podivný ostrovní jazyk stal globální lingua franca?

Klára: Stalo se to ve třech hlavních vlnách. Zaprvé, Britské impérium rozšířilo angličtinu po celém světě jako jazyk administrativy a obchodu. Zadruhé, ve 20. století vzestup Spojených států jako ekonomické a kulturní supervelmoci – skrze Hollywood, populární hudbu a vědu – udělal z angličtiny jazyk mezinárodního diskurzu. A zatřetí, digitální revoluce, která se zrodila v USA, upevnila pozici angličtiny jako výchozího jazyka internetu, programování a technologie.

Ben: Takže to byla kombinace impéria, popkultury a technologie. Což mě přivádí k mé poslední otázce: Existuje jedna „správná“ angličtina? Měli by se studenti zaměřit na britskou, nebo americkou angličtinu?

Klára: Krásné na tom je, že angličtina už nepatří jediné zemi. Je to světový jazyk. Ačkoliv britská a americká angličtina jsou dvě nejznámější varianty, existují desítky dalších, jako je australská, kanadská nebo indická angličtina. Pro studenta není cílem ovládnout jednu jedinou „správnou“ formu, ale být důsledný ve standardu, který si zvolí, a zároveň být schopen rozumět ostatním. Je to teď taková rodina jazyků.

Ben: Takže učit se anglicky znamená učit se zároveň historii, kulturu a technologii.

Klára: Přesně tak. Neučíš se jen dovednost; napojuješ se na živý, dýchající příběh dobývání, kultury a propojení. A pochopení tohoto příběhu činí ty divné části jazyka nejen snesitelnými, ale fascinujícími.

Ben: Kláro, tohle byl úžasný začátek naší nové série. Děkuji ti, že jsi objasnila angličtinu v celé její podivnosti.

Klára: Rádo se stalo, Bene. Je ještě tolik příběhů k vyprávění.