Neuvěřitelný příběh anglického jazyka

Porozumět anglickému jazyku znamená sledovat jeho cestu od skromného germánského dialektu, kterým se mluvilo na vzdáleném ostrově, až po nespornou světovou lingua franca. Znalost této historie osvětluje strukturu jazyka, demystifikuje jeho nepravidelnosti a proměňuje samotné učení z pouhého cvičení v objevování globálního kulturního fenoménu.

Od kořenů k radikální transformaci: Zrození angličtiny

Příběh angličtiny začíná v 5. století našeho letopočtu s příchodem germánských kmenů – Anglů, Sasů a Jutů – na Britské ostrovy. Jazyk, který s sebou přinesly a který dnes známe jako staroangličtinu, byl západogermánský dialekt, úzce příbuzný starofríštině a starosaštině. Jeho struktura byla složitá, s bohatým systémem gramatických pádů a rodů, podobně jako v moderní němčině. Slova z této éry tvoří základ moderní angličtiny, včetně základních pojmů jako hūs (dům), wæter (voda) a mann (muž).

Tento germánský základ byl poté vystaven dvěma transformativním invazím. Nejprve, od 8. do 11. století, přinesly vikingské nájezdy a osidlování vliv staroseverštiny. Jelikož si staroseverština a staroangličtina byly do určité míry vzájemně srozumitelné, jazyky se smísily. Tento kontakt měl na anglickou gramatiku hluboký zjednodušující účinek, neboť narušil mnohé její složité koncovky. Přinesl také tisíce slov ze základní slovní zásoby, často pro každodenní předměty a činnosti, jako jsou sky (nebe), skin (kůže), leg (noha), get (dostat), take (vzít) a zájmena they, them a their.

Druhou a nejzásadnější událostí byl normanský zábor v roce 1066. Vítězství Viléma Dobyvatele ustavilo francouzsky mluvící vládnoucí třídu. Téměř 300 let byla francouzština jazykem dvora, práva a administrativy, zatímco angličtina zůstala jazykem prostého lidu. To vytvořilo jazykovou stratifikaci, která je patrná dodnes. Anglosasští rolníci, kteří chovali zvířata, používali staroanglická slova (cow – kráva, pig – prase, sheep – ovce), zatímco normanští šlechtici, kteří je jedli, používali slova odvozená z francouzštiny (beef – hovězí, pork – vepřové, mutton – skopové). Během tohoto období proniklo do angličtiny více než 10 000 francouzských slov, zejména v oblastech jako vláda (government, parliament, state), právo (judge, jury, evidence) a vysoká kultura (art, music, fashion). Výsledkem byla střední angličtina, skutečně hybridní jazyk s germánskou gramatikou a silně románsky ovlivněnou slovní zásobou.

„Zvláštnosti“ angličtiny: Strukturální analýza

Jedinečná historie angličtiny vysvětluje mnohé z jejích rysů, které jsou pro studenty největší výzvou.

• Bezkonkurenční schopnost přejímat slova: Na rozdíl od jazykově konzervativnějších jazyků angličtina vždy projevovala mimořádnou schopnost vstřebávat slovní zásobu z jiných kultur. Po přílivu francouzských slov přinesla renesance vlnu slov z latiny a řečtiny pro nové vědecké a filozofické koncepty. Globální obchod a kolonialismus později přinesly slova ze všech koutů světa, jako jsou shampoo (z hindštiny), ballet (z francouzštiny), piano (z italštiny), tycoon (z japonštiny) a zombie (ze západní Afriky). Díky tomu má angličtina pravděpodobně největší slovní zásobu na světě.

• Záhada pravopisu a výslovnosti: Pověstná nesrovnalost mezi anglickým pravopisem a zvukovou podobou je z velké části způsobena jevem zvaným Velký samohláskový posun. Jednalo se o systematický řetězový posun ve výslovnosti všech dlouhých samohlásek, který probíhal mezi 15. a 18. stoletím. Například slovo house, kdysi vyslovované jako „hús“ (podobně jako dnešní goose), se posunulo ke své současné zvukové podobě. Vynález knihtisku v 15. století však začal standardizovat pravopis ještě před dokončením tohoto zvukového posunu. Výsledkem je, že anglická ortografie je jakýmsi snímkem pozdně středoanglické výslovnosti, zatímco její zvuky se nadále vyvíjely, což vytvořilo nesoulad, který dnes vidíme ve slovech jako though, through, tough a thought.

• Zjednodušená gramatická struktura: Tytéž historické síly, které zkomplikovaly slovní zásobu, dramaticky zjednodušily gramatiku. Střet staroangličtiny a staroseverštiny a později vliv francouzštiny vedly ke ztrátě většiny gramatických skloňovacích a časovacích koncovek. Angličtina se zbavila složitého pádového systému a, což je zásadní, gramatického rodu. Na rozdíl od němčiny, francouzštiny nebo španělštiny nemá podstatné jméno v angličtině (the table, the sun, the idea) žádný rod, který by bylo nutné si pamatovat. Tato zjednodušená gramatika s relativně jednoduchým časováním sloves a spoléháním se na slovosled namísto skloňování výrazně snižuje vstupní bariéru pro nerodilé mluvčí.

Vzestup na pozici globálního jazyka

Cesta angličtiny z ostrovního jazyka na jazyk globální proběhla ve třech hlavních fázích.

1. Britské impérium: Od 17. do 20. století rozsáhlý vliv Britského impéria prostřednictvím kolonizace, obchodu a administrativy ustanovil angličtinu jako jazyk moci na všech kontinentech.

2. Americká dominance: Ve 20. století se Spojené státy staly vedoucí světovou hospodářskou, politickou a vojenskou mocností. Jejich kulturní produkce – prostřednictvím hollywoodských filmů, populární hudby a médií – a jejich dominance ve vědě a technologii upevnily pozici angličtiny jako primárního jazyka mezinárodního diskurzu.

3. Digitální revoluce: Úsvit internetu, jehož počátky leží ve Spojených státech, učinil z angličtiny výchozí jazyk technologie. Programovací jazyky, raná webová infrastruktura a globální platformy sociálních médií byly postaveny na anglickém jazykovém rámci, což učinilo její znalost nezbytnou pro účast v digitální éře.

Toto globální rozšíření vedlo k vytvoření bohaté škály světových variant angličtiny. Nejvýraznější rozdíl je mezi britskou angličtinou (BrE) a americkou angličtinou (AmE), které se liší výslovností, pravopisem (colour/color) a slovní zásobou (lift/elevator – výtah, flat/apartment – byt). Existuje však mnoho dalších živých, standardizovaných variant, včetně australské, kanadské, indické a jihoafrické angličtiny, z nichž každá má své vlastní jedinečné charakteristiky. Pro studenta to znamená, že neexistuje jediná „správná“ angličtina, ale spíše rodina standardů. Cílem je důslednost v rámci zvoleného standardu a zároveň rozvíjení širokého porozumění ostatním.

Budoucnost angličtiny: Co nás čeká?

Tím, jak se angličtina stala majetkem celého světa, je i její budoucnost globální. Jedním z pozoruhodných trendů je vzestup „globish“ (globální angličtiny), funkční, zjednodušené verze jazyka, kterou často používají nerodilí mluvčí ke komunikaci s jinými nerodilými mluvčími. Upřednostňuje užitečnost a srozumitelnost před idiomatickými nuancemi a omezuje jazyk na jádro čítající přibližně 1500 slov.

Kromě toho jsou technologie, zejména překlady v reálném čase, připraveny přetvořit jazykovou dynamiku. Ačkoli tyto nástroje nepochybně usnadní základní komunikaci, je nepravděpodobné, že by nahradily potřebu hluboké jazykové znalosti. Nuance, kulturní kontext, přesvědčování a kreativita zůstávají doménou lidských mluvčích. Budoucnost pravděpodobně není taková, kde bude angličtina jediným jazykem, ale taková, kde bude fungovat jako primární globální pojítko ve stále vícejazyčnějším světě a bude koexistovat s dalšími rostoucími jazyky, jako je mandarínština a španělština.

Živoucí odkaz

Dnešní anglický jazyk je živoucím muzeem. Jeho gramatika je svědectvím o jeho germánském původu, jeho slovní zásoba bohatou mozaikou světové historie a jeho pravopis oknem do jeho středověké minulosti. Je to jazyk formovaný dobýváním, zjednodušený kontaktem a rozšířený obchodem a kulturou. Učit se anglicky neznamená pouze získat dovednost; znamená to zapojit se do této živé historie a získat přístup ke skutečně globální konverzaci.