Jak se v dětském mozku rodí řeč

Pochopení této biologicky naprogramované „cestovní mapy“ nám nejen nabízí pohled do fungování lidské mysli, ale také osvětluje základní, nadčasové principy učení se jazykům, které platí v každém věku.

Tichý pozorovatel – předřečové období (cca 0–12 měsíců)

Dítě pokládá základy řeči dlouho předtím, než vysloví své první slovo, a to během tichého, ale nesmírně aktivního období pozorování.

1. Svět zvuků (již v děloze)

Učení začíná ještě před narozením. Kolem 24. týdne je sluch plodu dostatečně vyvinutý, aby vnímal zvuky z vnějšího světa. Plod je obzvláště citlivý na lidskou řeč a dokáže již rozpoznat jedinečný rytmus a melodii matčina hlasu. Po narození se tato schopnost zdokonaluje: novorozenci jasně preferují lidskou řeč před ostatními zvuky a během několika dní dokáží rozlišit zvuky svého mateřského jazyka od cizího.

Proč je to důležité: Toto období, strávené nasáváním zvuků, buduje „pasivní znalost“, která je základem budoucí aktivní řeči. Ponaučení pro dospělého studenta je jasné: fáze poslechu je nepostradatelná.

2. Broukání (cca 2–4 měsíce)

Zvuky jako „ááá“ a „úúú“ nejsou náhodné. Broukání je „rozcvička“ pro hlasivky, forma hry se zvukem. Dítě objevuje, co jeho ústa a hrdlo dokážou. Ačkoli se ještě nejedná o záměrnou komunikaci, je to klíčový krok k fyzické produkci řeči.

3. Žvatlání (cca 6–10 měsíců)

Toto je velký průlom. Začínají se objevovat opakované souhláskově-samohláskové slabiky: „ba-ba-ba“, „ma-ma-ma“, „da-da-da“. Jedná se o fascinující a univerzální jev. Děti po celém světě, bez ohledu na kulturu nebo jazyk, v tomto věku produkují podobné zvukové řetězce. Dokonce i neslyšící kojenci, kteří jsou vystaveni znakovému jazyku, budou „žvatlat“ rukama a opakovat základní tvary rukou.

Kolem 10. měsíce se však něco mění. V jejich žvatlání dochází k „zúžení zaměření“: dítě začíná procvičovat pouze ty zvuky, které slyší ve svém okolí. Žvatlání japonského dítěte začíná znít japonsky, anglického dítěte anglicky a španělského dítěte španělsky, protože napodobuje charakteristickou intonaci a fonetický inventář svého mateřského jazyka.

Proč je to důležité: Toto je první hmatatelný důkaz, že prostředí (jazyk, který dítě slyší) aktivně formuje naše biologicky dané schopnosti.

Zrození slova – první slova a slovníková exploze (cca 12–18 měsíců)

1. První slova: Co to je a proč?

V průměru je první slovo vysloveno kolem 12. měsíce věku. Tato slova jsou zřídkakdy náhodná. Mezi typická první slova patří:

• Lidé: máma, táta, mimi
• Důležité předměty: míč, pes, auto
• Společenské rituály: pá-pá, ahoj
• Akce/potřeby: ještě, nahoru, ne

Vědecké vysvětlení je jednoduché: tato slova jsou často slyšet, jsou foneticky jednoduchá (často odvozená ze žvatlání, jako „máma“) a odkazují na hmatatelné, konkrétní a relevantní věci v dětském světě.

2. Velká záhada slov „máma/táta“

Všimli jste si někdy ohromující podobnosti slov pro „matku“ a „otce“ napříč světovými jazyky? (např. mama, maman; papa, tata, daddy). Nejde o starodávné, společné kořenové slovo. Vysvětlení spočívá ve žvatlání. Kombinace snadno vytvořitelných retných souhlásek („m“, „p“, „b“) a otevřené samohlásky „a“ patří mezi nejjednodušší slabiky k vytvoření („ma-ma“, „pa-pa“). Hrdí rodiče to slyší, promítají do toho význam („Volá mě!“) a prostřednictvím pozitivního posilování (úsměvy, objetí) dítě efektivně „učí“, že tento zvukový řetězec odkazuje na ně.

3. Slovníková exploze (od cca 18 měsíců)

Po počátečním pomalém období, kdy dítě sbírá jedno nebo dvě nová slova týdně, se tempo náhle zrychlí. Kolem 18. měsíce začíná slovní zásoba dítěte růst exponenciálně, někdy rychlostí 5–10 nových slov denně. To je způsobeno obrovským kognitivním skokem: dítě chápe „princip pojmenování“ – uvědomění si, že vše na světě má své jméno. Od tohoto okamžiku se stává nezastavitelným strojem na kladení otázek a učení.

Stavební kameny vět – od telegrafické řeči ke gramatice (cca 18–30 měsíců)

1. Dvouslovné věty: „telegrafická řeč“

Mezi 18. a 24. měsícem začínají děti spojovat slova. Tyto rané věty jsou známé jako „telegrafická řeč“, protože obsahují pouze nejpodstatnější obsahová slova (podstatná jména, slovesa) a vynechávají gramatické „ozdoby“ (členy, předložky, pomocná slovesa).

• Angličtina: „Mommy come“ (Máma přijít), „Big ball“ (Velký míč), „Doggie eat“ (Pejsek jíst)
• Španělština: „Mamá ven“ (Máma pojď), „Pelota grande“ (Míč velký), „Perro come“ (Pes jí)

Tato fáze je univerzální a dokazuje, že děti začínají chápat nejen slova, ale i logické vztahy mezi nimi (agens-děj, vlastnost-objekt).

2. Rozvoj gramatiky a „geniální chyby“

Po druhém roce věku se věty stávají složitějšími a začínají se objevovat gramatické prvky. A zde se děje něco kouzelného: nadměrná regularizace (hyperkorektnost). Děti si začínají tvořit vlastní pravidla a uplatňují je i na výjimky. Určitě jste slyšeli anglicky mluvící dítě říct „goed“ místo „went“ (šel) nebo „foots“ místo „feet“ (nohy). Podobně může české dítě říct například „mužové“ místo správného tvaru „muži“, protože logicky aplikuje pravidlo, které zná od slov jako „pán“ (pánové). Španělsky mluvící dítě zase může říct „sabo“ místo „sé“ (vím), na základě vzoru jiných sloves.

Proč je to geniální? Je to nejjasnější důkaz, že dítě není jen papoušek, který bezmyšlenkovitě napodobuje! Aktivně analyzuje jazyková data, která slyší, odvozuje z nich pravidla a kreativně je uplatňuje. Právě tato schopnost je motorem osvojování jazyka.

Univerzální cesta různými krajinami

Ačkoli jsou hlavní vývojové milníky všude stejné, konkrétní mateřský jazyk dítěte mu poskytuje jedinečnou „mapu“ pro jeho cestu.

1. Co je univerzální:

• Vývojová posloupnost: broukání → žvatlání → jednoslovná fáze → dvouslovná fáze → gramatická složitost. Tato posloupnost je stejná pro každé typicky se vyvíjející dítě v každém jazyce.
• Vznik logických struktur: Porozumění vztahům jako agens-děj nebo vlastník-vlastnictví je univerzální kognitivní krok.

2. V čem se jazyky liší:

• Převaha podstatných jmen („noun bias“): Výzkumy ukazují, že raná slovní zásoba dětí učících se anglicky má vyšší podíl podstatných jmen ve srovnání s dětmi, které se učí korejsky nebo mandarínsky. Je to proto, že anglická větná stavba často podstatná jména zdůrazňuje.
• Gramatická složitost: „Problém“, který musí dítě vyřešit, se liší. Anglicky mluvící dítě si musí osvojit přísný slovosled a složitý systém pomocných sloves (do, be, have). Španělsky mluvící dítě si musí zmapovat spletitý systém časování sloves a gramatického rodu (el perro vs. la casa). „Obtížnost“ není v jednom jazyce větší, jen se zaměřuje na jiné oblasti. Dětský mozek je dokonale přizpůsoben jedinečným výzvám svého mateřského jazyka.

Závěrečné myšlenky: Co si z toho může vzít dospělý student

Poté, co jsme si prošli úžasnou cestu osvojování jazyka u kojenců, je čas na závěry. Co si může dospělý člověk odnést pro své vlastní studium jazyků od nejgeniálnějších studentů na světě?

1. Síla „tichého období“: Nespěchejte s mluvením. Děti tráví měsíce jen poslechem a nasávají jazyk jako houba. Dopřejte si čas na rozsáhlý poslech a čtení. Vybudování pevných základů je klíčové; sebevědomé mluvení bude následovat.
2. Kontext je král: Děti se neučí ze seznamů slovíček. Slovo „míč“ se učí, když ho vidí, kutálejí si s ním a dotýkají se ho. Snažte se učit slova a fráze v reálných situacích, příbězích a větách.
3. Zaměřte se na to, co je časté a relevantní: Děti se nejprve učí slova, která jsou pro ně nejdůležitější. I vy byste měli začít s nejběžnějšími slovy a tématy, která vás skutečně zajímají a motivují.
4. Chyby jsou známkou pokroku: Dětská hyperkorektnost není ostudnou chybou, ale přirozenou a nezbytnou součástí procesu učení. Odvažte se dělat chyby i vy! Každá chyba je experiment, který vás přibližuje k pochopení správného pravidla. Nebojte se svých vlastních chyb – dokazují, že váš mozek aktivně pracuje.
5. Trpělivost a důslednost: Osvojení jazyka je maraton, nikoli sprint. Děti se nestanou plynulými přes noc. Oslavujte malé krůčky, od vašich prvních dvouslovných „vět“ až po váš první úspěšně pochopený podcast.

Největším ponaučením ze všeho je, že schopnost geniálního učení se jazykům se skrývá i ve vás. Nechte se vést svou zvědavostí, buďte k sobě trpěliví a užívejte si cestu. Cesta k úspěchu je dlážděna stálým a vytrvalým pokrokem.